Veve o čajovnách

Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, že čajovny jsou hrozně zajímavá věc. Do nějakých dvanácti let jsem vůbec neměla ponětí, že něco takového existuje. Pak jsem navštívila novou lounskou „čajovnu“ (sedělo se tam na židličkách, všechny čaje snaživá paní majitelka zalévala bublající vodou nehledě na jejich barvu a původ a nejvíce žádaným nápojem byla horká čokoláda z pytlíku), a ono místo mne zaujalo, ačkoliv dnes chápu, že nazývat ho čajovnou by byl hrubý terminologický omyl. Za dva roky poté jsem však navštívila Dobrou čajovnu v Táboře, okusila jasmínový skvost Ptačí jazýček, jehož inzerované mírné euforické účinky se ukázaly být velmi silnými, a bylo vymalováno. Stal se ze mě notorický oblézač čajoven a žít bez těchto bohulibých institucí by pro mne bylo velmi obtížné.
Překvapuje mne však rychlost, s jakou se fenomén popíjení exotických nápojů v intimním příšeří a za zvuků orientální hudby šíří v naší české kotlině a postupně přesahuje hranice skautských, studentských a jiných podivných subkultur a zasahuje i „běžnou“ populaci. Ve tmavých koutech čajoven již člověk nepotkává jen hipíky a alternativce, ale i pány manažery s notebookem a maminky na mateřské. A to je myslím moc fajn.
A co vy? Kdy jste byli poprvé v čajovně? A jaké čajovny máte u vás? A jaký čaj máte nejradši?

Veve

Kika II

Podzimní počasí mi vážně vadí. Moje teplomilné buňky trpí. A to šedivo se mi také nelíbí.
Včera ve škole začali topit, což zapříčinilo, že se i na elegantním růžovém svetříku mé spolusedící objevily skvrny od potu a kvůli naprosto nedýchatelnému vzduchu jsme otevřeli okno. Báječně. Teď mám nohy jako v sauně, ale krk musím mít zabalený v osmdesáti šátcích, abych mi ten pražský vzduch nezmrazil celé horní cesty dýchací. Ale jinak je moc fajn.
Milí pražští Židličkáři, byli jste teď někdy v Divoké Šárce? Stojí to za to.. Spousty barevných stromků - žluté, oranžové, červené, některé pořád zelené, hnědé. Líbilo se mi to tam jak malému děcku :) Už se těším na kaštany.
A mimo to, budu teta *svítící očka*. Moje milá pseudosestra se svým milým manželem se chystají mít Nikolu - Nikolu Kozlíka. Dvakrát "ko" za sebou sice není zrovna libozvučné, ale přesto je to jméno docela super, zajímavé... jako Nikola Šuhaj, Nikola Loupežník (byl někdo takový?) nebo Nikola Tesla. Prostě fajn. Budu teta.

Chemik & spol.

nazdárek lidi.
Jako všichni předešlí i my (a já) se na židli těšíme. Sice trochu sešlo z našeho velkolepého plánu jet z našeho střediska v 8 lidech, ale myslím si že i ve třech (nebo taky ne, počtem si nejsem jistý. Přestože se scházíme každý den na škole, budu vědět přesné číslo až na nádraží v onen osudný den) si nás (a snad i my vás) užijete. Jsem přesvědčen, že židle bude super akce, a že se do našich srdcí zapíše, jako OBROK. Jinak se už začínáme intenzivně připravovat...na konec října plánujeme, že se konečně podíváme na mapu, kam že se to vlastně jede a pomalu začínáme plánovat propagační hesla na židli pro neznámé lidi ve vlacích.
Těšíme se na vás lidi, ať už známí, či neznámí.
Židli zdar a sílu
Chemik & spol.

Mamut

Ahoj všem,
Určitě se vše bezvadně povede a budeme na Židly vzpomínat s láskou a nadšením. Já osobně se moc těším a počítám dny, kdy přijde ta chvíle, kdy budu sedět ve vlaku (případně v busíku) a pofrčím si vybrat tu správnou židličku :)
Mějte se všichni bezvadně a brzy naviděnou
Mamut

Táborské slavnosti (by Kiki)

Je tomu již dlouho předlouho - Medvídek Pú by řekl: "Asi tak minulý pátek" - ale pravdou jest, že to není pátek minulý a možná dokonce ani ten předtím, kdy se kompletní tým organizátorů nábytkového víkendu sešel na Táborské plofce (klubovně místního střediska, jehož členy jsou i Židličkáři Julinka a Bowle), abychom si společně zajuchali při Táborských slavnostech, které se tu konají vždy druhý záříjový víkend.
A tak jsme shlédli Pochodňový průvod (nikdy bych neřekla, jak veliká koncentrace nadšenců do středověku se může sjet v jednu chvíli do jednoho města), spoustu kapel, hrajících celé tři dny na Žižkově náměstí (líbila se nám především Tarapaca jazz, táborské to uskupení), velkolepý ohňostroj, prodírali jsme se davy lidí v nočním Táboře, ochutnali medovinu, poseděli v úplně nové mexické restauraci nad kaktusovým džusem (výborná věc), zmatkovali s ubytováním, navštívili místní čajovnu (znáte ji někdo? Asi tak nejlepší čajovna vůbec :-) )
Ale protože datum 9. - 11. 11. 2007 se blíží rychlostí téměř závratnou, nezůstalo jen u juchání, velkou část slunečného víkendu jsme strávili před monitory noutbůků a nad všemožnými tabulkami s rozvrhy co kdo musí, kde kdy má kdo být, co všechno se musí sehnat a kdo za co zodpovídá... každý odjížděl s balíčkem nových úkolů, s padajícími víčky, únavou, radostí, že zas viděl své židlácké přátele a byl zas o něco napjatější, jak se nám to všechno nakonec povede:)
Jak se máte vy? Padá na vás podzimní nostalgie? Co škola? A jak se těšíte?