Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, že čajovny jsou hrozně zajímavá věc. Do nějakých dvanácti let jsem vůbec neměla ponětí, že něco takového existuje. Pak jsem navštívila novou lounskou „čajovnu“ (sedělo se tam na židličkách, všechny čaje snaživá paní majitelka zalévala bublající vodou nehledě na jejich barvu a původ a nejvíce žádaným nápojem byla horká čokoláda z pytlíku), a ono místo mne zaujalo, ačkoliv dnes chápu, že nazývat ho čajovnou by byl hrubý terminologický omyl. Za dva roky poté jsem však navštívila Dobrou čajovnu v Táboře, okusila jasmínový skvost Ptačí jazýček, jehož inzerované mírné euforické účinky se ukázaly být velmi silnými, a bylo vymalováno. Stal se ze mě notorický oblézač čajoven a žít bez těchto bohulibých institucí by pro mne bylo velmi obtížné.
Překvapuje mne však rychlost, s jakou se fenomén popíjení exotických nápojů v intimním příšeří a za zvuků orientální hudby šíří v naší české kotlině a postupně přesahuje hranice skautských, studentských a jiných podivných subkultur a zasahuje i „běžnou“ populaci. Ve tmavých koutech čajoven již člověk nepotkává jen hipíky a alternativce, ale i pány manažery s notebookem a maminky na mateřské. A to je myslím moc fajn.
A co vy? Kdy jste byli poprvé v čajovně? A jaké čajovny máte u vás? A jaký čaj máte nejradši?
Veve
čtvrtek 25. října 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Poprvé v čajovně.. v té táborské, s Tebou, Elvisem a Jitřenkou, když Šónovi ujel vlak a my jsme na něj čekali, aby pak trefil na plovku :)
A nejoblíbenější čaj? Masala, jak ji dělá moje mamča..
Poprvé... To už je strašně dávno, naše vedoucí nás zatáhla do čajky "U dvou šálků" (Praha)... Pak byla dlouhá odmlka a teď naposledy jsem byla před týdnem s přáteli posedět v čajce "U Kostela" (Praha) a hodláme to zopakovat :)
Okomentovat